Background Image
Previous Page  3 / 26 Next Page
Basic version Information
Show Menu
Previous Page 3 / 26 Next Page
Page Background

V jednom útulném domečku žila se svou maminkou moc hezká holčička, které všich-

ni říkali Červená Karkulka. Na svých světlých dlouhých vlasech totiž nejraději nosila

červený čepeček, který jí maminka ušila, a k tomu přidala sukni, punčošky i střevíce

stejné barvy. Karkulku měl každý rád, protože se chovala vždy přátelsky, zdvořile

a dokázala vykouzlit na tváři takový úsměv, že hned člověk zapomněl na starosti

a myslel si, jaké je to milé děvče.

Jednoho dne při snídani maminka řekla: „Karkulko, babička právě slaví naroze-

niny, zajdeš za ní, vezmeš naše dárky. I to perníkové srdce, které jsme spolu včera

upekly.“

Karkulka se zaradovala, protože u babičky se jí vždy líbilo.

„A Karkulko, nemusím ti snad připomínat, že máš jít jen po lesní cestě. V žádném

případě nesmíš sejít. Všude číhá nebezpečí,“ varovala maminka.

Karkulka kývla, jakože souhlasí se vším, co slyšela, ale v duchu už byla u babičky.

Dala mamince pusu na rozloučenou, vzala košík plný dobrot a šla. Tak se těšila, že na

svůj slib brzy zapomněla.

5