Background Image
Previous Page  9 / 26 Next Page
Basic version Information
Show Menu
Previous Page 9 / 26 Next Page
Page Background

Na jednom bohatém statku žil spokojeně sedlák se svou ženou. Ta však nečekaně

zemřela a zanechala muži na starost dcerku. Jak už to bývá, sedlák na ženskou práci

nestačil, a než se sešel rok s rokem, přivedl domů vdovu s vlastním děvčetem. Ukáza-

lo se, že obě byly lenivé, panovačné a hádavé. Sedlák pracoval celé dny na poli, ne-

věděl, co se doma děje, a tak padla celá tíha starostí na jeho dceru. A protože musela

pečovat i o oheň v kamnech a vymetat je od sazí, vynášet popel, začaly jí macecha

s dcerou Dorou posměšně říkat Popelka. A tak to zůstalo. Všechny úkoly Popelka

plnila, nikdy neodmlouvala, statečně snášela ústrky nevlastní matky. Ba ani otci si

nikdy nestěžovala, neboť věděla, že by se tím trápil.

Na nedalekém zámku chtěli král a královna oženit svého syna. Podle obyčeje

uspořádali tři plesy, aby si princ mohl vybrat nejkrásnější dívku z celé říše. Už i vrabci

na střeše si cvrlikali tuto novinku, když macecha poručila muži, aby jel na jarmark

a nakoupil tam látky a šperky.

„A co tobě, Popelko?“ zeptal se otec. „Přines něco, co ti zavadí o nos,“ poprosila

Popelka. Nevlastní sestra se jí začala smát, ale ona se na tatínka mile usmála: „A dávej

na sebe pozor. Brzy se vrať. Šťastnou cestu.“

53