11 / 18
A už je tady babiččina chaloupka, vlk se chystá provést hrozný čin. Rozmysli si dobře,
co uděláš. Všechno se ti může, vlku, vrátit.
Babička zatím nic netuší a čte si. Knížky, ty má totiž nejraději, proto dnes zůstala
déle v posteli. Hezky se jí četlo, byla celá ponořená do příběhu, když vtom ťuk, ťuk.
„Kdopak přišel?“ volá babička.
„To jsem já, Karkulka, přišla jsem ti popřát k narozeninám,“ snaží se vlk napodobit
dívčí hlas. „Karkulko, mám radost, že jsi tady, pojď dál.“
Babička zvedla oči od knížky, a než si uvědomila, že to není Karkulka, vlk se k ní
přiblížil na jeden krok a otevřel tlamu. Chramst!
Tak a je to, vlk je opět spokojený sám se sebou. Spolkl babičku. A musí počkat na
Karkulku. Chce ji obelstít tím, že si bere stařenčinu noční košili, na hlavu si vší silou
narazil bílý krajkový čepeček a ještě si vzal na nos brýle.
Vlk si lehl do babiččiny postele. Knihu si samozřejmě nečte, protože číhá na
Karkulku.
13